PTRS - 41

 Náboje do PTRS - 41

   informácie o zbrany :

Protitankové pušky používané německou armádou

Úkolem protitankové pušky(Panzerbüchse), aspoň tak jak si to představoval Wehrmacht, bylo poskytnout pěchotě ruční zbraň proti lehkým tankům a jiným lehce pancéřovaným vozidlům, aniž by musela čekat na protitankovou podporu. Nicméně koncept protitankové pušky byl poměrně zastaralý a plně se to projevilo v boji proti sovětským tankům během bojů o Moskvu, kde se tyto pušky ukázaly jako prakticky nepoužitelné. Ani dříve však tyto zbraně nebyly příliš populární a to hlavně díky častým zlomeninám klíční kosti střelců.

TankGewehr M1918

Munice používaná v ATAT - Anti-Tank
Protitankový [ENG]

puškách

Úspěch či neúspěch AT pušky nejvíce záleží na munici kterou používá. Velkorážní pušky, které používaly ocelové projektily s velkou energii, byly vyvinuty již během první světové války. První německá puška pak byla nazvána T-Gewehr. Během 30tých let společnost Rheinmetall použila munici z této zbraně k vývoji nového střeliva do AT pušek. Do staré nábojnice byl vsazen projektil 7.9mm namísto původního 13mm. Kompletní náboj vážil 84g, projektil vážil 14.6g (původní 52g) a měl ocelové jádro. Množství střelného prachu bylo zvýšeno na 14.9g. Ve výsledku to znamenalo zvýšení úsťové rychlosti z původních 780 m/s na více než 1150 m/s. Tato nová munice dostala označení Patrone 318 (318 je obrácené pořadí čísel 813 - 8mm projektil v 13mm nábojnici). Projektil byl schopen prorazit 30mm oceli na vzdálenost 100m a 25mm na 300m(obojí pod úhlem 0°) a byl přijat jako standart, který se bude používat ve všech zbraních tohoto typu.

Náboj používaný v PzBPzB - Panzerbüchse
Protitanková puška [GER]

35(p) (p=polský) se nazýval Panzerbüchsenpatrone P35 7,92*107. Vážil 62.6g (10.4g střelný prach) a vypálený z PzB 35(p) měl úsťovou rychlost 1275 m/s což odpovídá energii 11 786J

Ruské AT pušky (PTRD-1941 a PTRS-1941), které Němci také využívali (označené jako PzB 783(r) a PzB784(r)) , používaly ruský náboj M41, který byl později vylepšen na těžký kulometný a AT puškový náboj M41/44 14.5*114. Tento náboj také používal těžký kulomet KPV 14.5mm (velmi efektivní zbraň proti lehce pancéřovaným cílům). Náboj je v produkci dodnes. V APAP - Armor Piercing
Protipancéřová munice pronikající pancířem pouze diky své hmotnosti. Čím vyšší je úsťová rychlost, tím vyšší je průraznost. [ENG]

verzi (existovala i HEHE - High Explosive
Vysoce explosivní munice (protipěchotní) [ENG]

verze) samotný projektil vážil 63.4g, celý náboj pak 198.5g (28.8g střelného prachu). Při úsťové rychlosti 1000 m/s měl projektil energii 31 700J a probil 40mm pancíř na 100m, 35mm na 300m a 30mm na 500m, na 1.5Km byl stále schopen prorazit 15mm (pokud by se střelec byl schopen trefit).

Patrone 318

Patrone 318

Projektil s tvrzeným jádrem

Panzerbüchse 38

První zbraň používající střelivo Patrone 318 byla Panzerbüchse 38(zkráceně PzB38). Byla to ručně nabíjená jednoranná zbraň se zákluzovou hlavní. Po výstřelu se hlaveň posunula o 9cm dozadu, což otevřelo komoru a vyhodilo prázdnou nábojnici. Závěr pak zůstal zablokovaný v této poloze, aby střelec mohl zasunout nový náboj. Střelec pak pákou uvolnil závěr a posunul hlaveň dopředu, zbraň tak byla opět připravena ke střelbě. Tento dost komplikovaný mechanismus byl náchylný k zasekávání v důsledku znečistění. Zbraň používala stejnou dvounožku jako MGMG - Maschinengewehr
Kulomet [GER]

MG - Machinegun
Kulomet [ENG]

34. Pažba byla z pryže o mohla být pro jednoduší přepravu sklopena doprava.

Ačkoliv byla vyráběna z lisovaných ocelových částí bodově svařovaných, díky složitému mechanismu závěru byla výroba složitá a bylo vyrobeno pouze 1408 kusů (od 1939 do 1940). 62 kusů těchto zbraní bylo použito při invazi do Polska.


Technická data:
Celková délka: 161,5 cm (129 cm se sklopenou pažbou)
Délka hlavně: 108,5 cm
Celková hmotnost: 16,2 kg (z toho hlaveň(včetně úsťové brzdy) 6.14 kg
Úsťová rychlost: 1210 m/s
Penetrace: 30mm na vzdálenost 100m

Panzerbüchse 39

Dalším vývojovým stupněm, na který byla okamžitě převedena výroba, byla Panzerbuchse 39 (PzB 39). Tato nová verze vznikla úpravami PzB 38 (ve firmě Gustloff). Byla ponechána hlaveň z PzB 38 a nepatrně prodloužena celková délka na 162 cm a snížena hmotnost na 12,6 kg. Ke zvýšení rychlosti střelby mohl být na každou stranu zbraně připojen zásobník s 10 náboji. Nebyly to vlastně ani zásobníky, ale pouze schránky na náboje a střelec stále musel ručně nabíjet. 568 kusů PzB bylo použito během invaze do Polska, na začátku války s Ruskem bylo k dispozici 25 298 kusů.

Celkově bylo vyrobeno (do listopadu 1941 kdy byla výroba zastavena) 39 232 pušek. Později byly AT pušky PzB 38 a PzB 39 staženy z fronty (proti novějším tankům už byly nepoužitelné). Začátkem roku 1942 byly PzB 39 předělány. Hlaveň byla zkrácena na 59cm a byl připevněn Schiessbecher (granátomet). Vznikla tak Granatbüchse Modell 39 a ukázala se být ve své roli užitečnou.

Technická data:
Celková délka 162cm
Délka hlavně 108,5 cm
Hmotnost(včetně dvounožky) 12.6 kg
Hmotnost plného zásobníku 1.09kg(prázdného 0,25kg),
Praktická rychlost střelby: 10 ran/min
Munice: Patrone 318,
Úsťová rychlost 1210 m/s,
Penetrace 30mm na 100m.

Afrika

PzB 39 ukořistěná britskými vojáky

Výsadkáři, Francie

Charkov

Na ruské frontě

GrB39

Granát používaný v GrB39

Panzerbüchse 35(p) / PzB770(p)

Polský Maroszek WZ 35 byl koncipovaný a vyvinutý podplukovníkem T. Felsztynem a inženýrem Josefem Maroszkem v 30tých letech. První testy v roce 1935 byly neúspěšné, neboť extrémně namáhaná hlaveň vydržela pouze kolem 20 výstřelů. Po intenzivním vývoji a testování byla výdrž kolem 300 výstřelů. Do armády byla zařazena v listopadu 1935 a v bitevních simulacích se osvědčila. Puška byla považovaná za velmi důležitou zbraň a tak byl celý projekt utajený a zbraň viděli pouze členové výzkumného týmu a vybraní důstojníci. Výsledkem bylo, že řadoví vojáci tuto zbraň nikdy neviděli. Důsledkem bylo, že při invazi Německa nebyla prakticky nasazena. Němci tak ukořistili značné množství těchto pušek ve skladech a označili je Panzerbüchse 35(p) nebo také Panzerbüchse 770(p). PzB 35(p) byla jednoranná zbraň se zásobníkem na 3 náboje. Byla snadno rozeznatelná podle nepřítomnosti pistolového uchopení, což bylo neobvyklé. Hlaveň měla 6 pravotočivých drážek. Po 300 výstřelech se musela vyměnit, což bylo jednoduché a rychlé. Úsťová brzda byla velmi dobrá a dokázala absorbovat 65% energie zpětného rázu a tak byl zpětný ráz jen o málo vetší než u běžné pušky. Protože munice pro tuto AT pušku neměla tvrzené jádro a spoléhala se na vysokou rychlost projektilu, schopnost penetrace se rapidně snižovala na vzdálenost větší jak 300m. Zbraň měla dvounožku, ale mohla být používána i bez ní. Schopnost penetrace: 22mm pancíře na 50m, 15mm na 100m (úhel dopadu 60°).To stačilo na lehké tanky a obrněná vozidla na začátku války, po roce 1940, stejně jako ostatní AT pušky, již byla prakticky nepoužitelná.

Technická data:

Kalibr: 7.92mm
Úsťová rychlost: 1280 m/s
Celková délka: 176cm
Délka hlavně: 120cm
Hmotnost: 9.5 kg
Rychlost střelby: 6 ran/min

PzB 783(r)

Hojně používané byly dva typy ruských AT pušek, které se ukázaly být mnohem efektivnější než jejich německé protějšky. Obě používaly munici M41 14,5mm. Prvním typem byla PTRD-41, Němci označená jako PzB 783(r). Rusové se z mnoha různých konstrukcí rozhodli pro konstrukci N.Rukavishnikova. Vojenské vedení ale následně přecenilo sílu německých tanků tehdejší doby (rok 1938) a zbraň považovalo za nepoužitelnou. Když pak v roce 1941 byla tato puška urychleně potřeba, nebyla připravena k masové produkci. Několik dnů po začátku německého útoku, slavní inženýři W.A.Degtjarjov a S.G.Simonov dostali za úkol okamžitě zkonstruovat novou AT pušku. Degtjarjovova konstrukce vyústila v jednorannou PTRD-41, Simonovova pak v PTRS-42.Masová produkce začala 29.srpna 1941. Nové pušky dorazily právě včas, aby podpořili AT obranu v bitvě o Moskvu. PTRD-41 se ukázala jako mnohem silnější a efektivnější než německé AT pušky.Proto veškeré ukořistěné kusy byly okamžitě používány Němci a dostaly oficiální označení Panzerbüchse 783(r) nebo PzB 783(r).I když se u většiny tanků brzo začal zesilovat pancíř (hlavně vepředu), tyto pušky byly stále efektivní při koncentrované palbě na boky, zadek a průzory tanků.Když už v roce 1943 nebyly proti dobře pancéřovaným tankům efektivní, začaly se ve větší míře používat proti ostatním cílům jako byly lehká obrněná vozidla, kulometná hnízda, někdy i proti bunkrům a dokonce i letadlům. Zbraň měla pohyblivou hlaveň se zákluzem asi 6,5cm, která pohlcovala většinu energie zpětného nárazu.Asi třetinu energie pohlcovala velká jednokomorová úsťová brzda. Praktický efektivní dostřel byl 200-400m.Zbraň měla držadlo pro snadnější přenášení a byla vybavena dvounožkou. Byla obsluhována dvojčlenným týmem (nabíječ/střelec v jedné osobě a pozorovatel). Hlavní výhodou této pušky byla jednoduchá konstrukce (vhodná pro masovou výrobu), spolehlivost a také dobrá přesnost.Asi jedinou nevýhodou bylo, že výstřel byl extrémně hlučný.

Počty plně funkčních zbraní (údaje nutno brát s rezervou):

leden 42 - 8116ks
červen 42 - 65365ks
leden 43 - 118563ks
leden 44 - 142861ks
Produkce byla zastavena v lednu 1945.

Technická data:

Celková délka: 202cm
Délka hlavně: 135cm
Celková hmotnost: 16,3kg
Ráže: 14,5mm
Úsťová rychlost: 1010 m/s
Rychlost palby: 5-10 ran/min
Penetrace: 40mm/100m 30mm/500m

PzB 784(r)

PTRS-41, pod německým označením PzB 784(r), byla dalším typem AT pušky.Tým vedený Sergejem Gavrilovichem Simonovem zkonstruoval mnohem komplikovanější poloautomatickou zbraň, která používala stejnou munici jako PTRDPTRD - Protivotankovoje Ružje Děgťareva
Protitanková puška - jednoranná (konstruktér Děgťarev) [RUS]

. Zbraň měla zásobník na 5 nábojů, bylo také možné nabíjet jednotlivé náboje. Mířidla byla nastavitelná v rozmezí od 100m do 1500m.Pažba byla dřevěná s polstrováním. Puška byla přesná a díky munici M41 měla slušnou průraznost. Snížení průraznosti (díky tomu, že zbraň fungovala na principu využití tlaku plynů vzniklých při výstřelu a díky kratší hlavni) oproti PTRD bylo zanedbatelné. Hlavní nevýhodou bylo časté zasekávání. Zbraň nepracovala dobře během zimního období a také malý otvor pro vyhazování prázdných nábojnic měl tendenci se ucpávat. Při extrémních mrazech selhával automatický systém podávání nábojů. Střelci při těchto podmínkách používali raději manuální nabíjení po jednom náboji. Další nevýhodou byly vysoké výrobní náklady (v porovnaní s PTRD), proto se těchto pušek nevyrobilo tak velké množství. Celkově to ale byla velmi dobrá AT puška. Produkce byla zastavena v lednu 1945.

Technická data:

Celková délka: 211cm (některé zdroje 214cm)
Délka hlavně: 122,7cm
Celková hmotnost: 20,9kg
Ráže: 14,5mm
Úsťová rychlost: 995 m/s
Rychlost palby: 15 ran/min

Panzerbüchse Boys

Tato britská AT puška, pojmenovaná po vedoucím vývojového týmu, byla zařazena do výzbroje v listopadu 1937. Němci ukořistili značné množství těchto pušek u DunkerqueDunkerque
• francouzská bitevní loď třídy Dunkerque
• do služby: V. 1937
• potopena: 27.11.1942 v Toulonu vlastní posádkou, 1945 zdvižena, 1959 sešrotována
• TTD: 26500 t, 30 uzlů, 8x340mm, 16x130mm, 8x37mm, 32x12.7mm



. Protože tato zbraň byla schopna prorazit pouze 12mm pancíř na 100m a 10mm na 500m, Němci ji označili za naprosto nepoužitelnou v AT roli. Ke stejnému zavěru již dříve došli britští vojáci, kteří jí museli používat. Nicméně Němci ji zařadili do výzbroje a používali na ničení kulometných postavení.

Technická data:

Munice: .55 Boys (13,9mm x 100mm)
Úsťová rychlost: 760 m/s
Celková délka: 162cm
Délka hlavně: 91,5cm
Celková hmotnost: 16,3kg
Kapacita zásobníku: 5 nábojů
Rychlost palby: 6-8/min

AT pušky v Combat mission

Všechny (mimo PzB38 a PzB35) AT pušky uvedené v tomto článku jsou k dispozici v CM.
Ovšem jejich parametry nejsou příliš přesné. Například německá PzB39 je dosti nadhodnocená, stejně tak britská Boys. Naopak ruské PTRD a PTRSPTRS - Protivotankovoje Ružje Simonova
Protitanková puška - poloautomatická (konstruktér Simonov) [RUS]

jsou lehce podhodnocené. Pro srovnání uvádím jejich penetraci ve hře:

Maximální dostřel všech pušek je nastaven na 800m. Doporučuji AT pušky v CMCombat Mission
Herní série Combat Mission, vydána Battlefront.

používat.
Dokáží si poradit s většinou lehce pancéřovaných vozidel.Proti tankům jsou ovšem bezmocné.
Další jejich využití je v ničení bunkrů. Někdy je to jediná šance jak dobře umístěný betonový bunkr vyřadit.Vyžaduje to ovšem notnou dávku trpělivosti, případně soustředěnou palbu více pušek najednou.Celkově se určitě vyplatí alespoň jednu AT pušku koupit, vždyť cena začíná již na 13 bodech (regular PzB39 v roce 1940).

Zdroj

Různé internetové stránky

Poznámka: Pokud by byl zájem, pokračoval bych dalšími zbraněmi a jejich účinky na obrněné cíle.